Libeček, celým jménem libeček lékařský, má zelené, zoubkované listy a duté stonky. V kuchyni jej používali již starověcí Řekové a Římané. V dnešní době je oblíben zejména v Británii a jihovýchodní Evropě.

Použití v kuchyni

V kuchyni se libeček zužitkuje úplně celý. Používají se čerstvé i sušené listy, kořen i plody.

Listy využijeme nejčastěji při výrobě polévek, zejména hovězích. Pro svou intenzivní celerovo-petrželovou chuť se také používají při dušení vepřových a drůbežích pokrmů. Hodí se i do omáček, zeleniny, salátů a pečení.

Semena libečku využijeme na posypání salátu či bramborové kaše, nebo rozdrcené na chleby, pečivo, sušenky a sýry.

Dále libeček budeme potřebovat také při nakládání zeleniny, zejména okurek a zelí.

V Itálii se libeček s oblibou používá s oreganem a česnekem při výrobě rajčatové omáčky.

Pokud při vaření využíváme kořen libečku, musíme jej oloupat pro odstranění hořké chuti.

Libeček má intenzivní aroma a v je třeba jej při vaření využívat opatrně, aby velké množství nepokazilo pokrm.

Libeček a zdraví

Bylina stimuluje močení (pomáhá tak propláchnout močový měchýř a ledviny) bez ztráty životně důležitých elektrolytů, např. sodíku. Je nedílnou součástí žlučníkových čajových směsí. Zlepšuje trávení a pomáhá při plynatosti.

Libeček se také používá jako uklidňující prostředek, který může pomoci redukovat podráždění v plicích a podporovat hojení při některých respiračních poruchách.

Libeček se doporučuje jako přirozený způsob boje proti kožním onemocněním, jako je dermatitida a akné. Přesný mechanismus účinku není zcela objasněn, ale tradiční přístupy k péči o pleť jej hodně využívají.